- Fyzická náročnost: Lehké
- Vhodné pro vozíčkáře: Ano
Procházka kolem hospitálu
Od kukského údolí přijdete ke kovaným mřížovým dveřím hrobky rodu Šporků. Odtud zatočeným schodištěm vystoupáte na půlkruhovitou terasu ke kostelu, k němuž přiléhají dvě křídla hospitálu.
Stavba, asi 150 m dlouhá, je orientována k severu, obdélníkové nádvoří je branou otevřeno k jihu, do udržované zahrady. Ve východním, levém křídle byly od r. 1743 místnosti konventu milosrdných bratří, refektář a lékárna. Západní, částečně rokokové křídlo skrývalo útulek pro 100 chudých starců a vojenských vysloužilců z okolí, pro jejichž vydržování založil Špork zvláštní nadaci. Špitál byl zrušen za německé okupace v r. 1938. V letech 2010-2015 prošel dům nákladnou rekonstrukcí hrazenou z větší části z prostředků Evropské unie.
Terasu zdobí alegorie osmera Blahoslavenství (Braunova dílna po 1712). Nejdou však tím pořádkem, jak je uvádí Matouš [5, 3-10]. Vyjdeme-li po pravé straně terasy vzhůru, stopujeme postavy od západu k východu v tomto pořádku:
Blahoslavení čistého srdce se srdcem ve vyzdvižené pravici, pokorní Blahoslavení tiší, Blahoslavení, kteří trpí pro spravedlnost nesoucí kříž na rameni, Blahoslavení, kteří lační po spravedlnosti s váhami v ruce, Blahoslavení chudí duchem s korunou a kalichem, Blahoslavení pokojní v brnění, Blahoslavení milosrdní s dítkem a Blahoslavení lkající v opoře o kříž.
Uprostřed terasy znázorňuje další socha Náboženství (Braun, asi 1718), před ní stojí empírová váza coby průduch chodby k hrobce pod terasou.
Levé křídlo hospitálu je svým zevnějškem jednoduché. Před ním je na zahradní zdi umístěna opět řada soch - vrcholů evropské barokní alegorie v kameni (M. B. Braun, 1718 - 1720), a to vpředu Anděl blažené smrti, za ním pak následují Ctnosti: Víra s křížem, Naděje s toužebným zrakem vzhůru, Láska coby matka, Trpělivost s beránkem, Moudrost hledící do poučné minulosti i nadějné budoucnosti, Statečnost s maršálskou holí, Cudnost se zastřenou tváří a párem hrdliček, Pilnost opřená o úl, Štědrost s rohem hojnosti, Upřímnost se srdcem na dlani, slepá Spravedlnost a Střídmost s naplněným pohárem, který značí její smysl pro míru.
Před druhým křídlem hospitálu - jehož západní část byla rokokově upravena a ozdobena Nejsvětější Trojicí - jsou umístěny Neřesti (Braun, 1718 - 1720).
V popředí stojí plačící Anděl žalostné smrti. Pak následují: Pýcha s pávem u nohou, Lakomství s měšci peněz a truhlou pokladů, Smilstvo ješitně se vzhlížející v zrcadle, Závist se vzteklým psem, mlsné Obžerství s tučným vepřem, vzteklý Hněv s medvědem, Lenost spící na oslu, Zoufalství vrážející si dýku do prsou, roztančená a bezstarostná Lehkomyslnost, Pomluva s vyplazeným jazykem a Lstivost ve škrabošce s liškou u nohou. Poslední z Neřestí - křivopřísežný Podvod - se na první pohled liší od předcházejích, pochází až z 80. let 19. století od rakouského sochaře Seelinga. Od konce 70. let jsou před hospitálem postupně osazeny kopie původních soch. Originály Ctností a Neřestí si můžete prohlédnout v rámci Základního prohlídkového okruhu hospitálem v lapidáriu.
Pokud obejdete hospitál z levé strany, dostanete se průchodem přímo do nádvoří. Na nádvoří stojí socha Malého křesťanského bojovníka (Braun, 1731), jež měla podle pověsti zpodobnit samotného hraběte Šporka a být postavena v Betlému, ale coby malá byla nahrazena mohutnější plastikou (dnes dominanta zahrady). V létě poskytují chládek dva mohutné stromy - šácholan přišpičatělý a liliovník tulipánokvětý. Nad studnami vyrostou koruny jabloní.
Nad zahradní branou spatříte sochu Polyfema, jenž dříve zdobil lázeňské schodiště v Kuksu. V zahradě samé překvapuje nás uprostřed socha Velkého křesťanského bojovníka (Braun, 1732), jenž stával v lese u Betléma nad Žirčí a hrozil proti tamním nepřátelům Kuksu - jezuitům. Stejně jako malý na nádvoří vyzbrojen je štítem a mečem s nápisem OMNIA PROPER ISTUM (Vše pro Něho).
Po obou stranách vidíme dva štíhlé obelisky, jež stávaly kdysi na lázeňském rejdišti na labském břehu; jehlany nesly původně polychromované (barevné) sochy Pravdy a Spravedlnosti.
Středovou cestu zahrady lemuje třináct již silně oprchalých soch svobodných umění, živlů a ročních dob (Bartoloměj Zwengs, po r. 1701). V pravém rohu zahrady spatřujete sochu Anděla Gloria, která pochází z Betléma, ze skupiny Narození Páně. V pravé ohradní zdi hospitálu jsou zabudovány fragmenty andělíčků zvaných Putti. Pod přístřeškem u západního východu ze zahrady dlí socha sv. Jeronýma s lebkou (též původem z Betléma v Novém lese).
Při poslední opravě Kuksu, zakončené roku 2015, byla zahradě navrácena její tušená podoba bylinné, ovocnářské a zelinářské zásobnice hospitálu. Ve dvanácti ze šestnácti čtverců, do kterých je pravidelně rozdělena, najdete různé druhy rostlin.
V letních měsících lze projít brankou na konci špitální zahrady na bývalý hospitální, později obecní hřbitov, založený okolo r. 1715. Kvůli průtahům ohledně vlastnictví se mu nedostávalo po dlouhá léta patřičné péče. Někdejší hřbitovní kaple sv. Jana z Boha z r. 1719 byla zbořena v r. 1992 a poničený hřbitov tak zůstává žalostnou vzpomínkou na někdejší německé obyvatelstvo Kuksu. V současnosti probíhá postupná obnova areálu.
